Příští
týden začíná nový školní rok, slovy dětí - končí prázdniny. Myslím na ně a
přemýšlím, zda stihly vše, co jim rodiče naplánovali. Na konci prázdnin je
pozoruhodné, jak se dá jedním pohledem zjistit, jaký máte s dětmi vztah. Některé
vás obejmou, jiným musíte pomoct s hledáním prostředníčku.
Začátek
školního roku vypadá jako jakýkoliv jiný nástup výkonu trestu, kde jen místo
činek máte na zahradě trampolínu, a vězeňská tetování se snažíte smýt každý
večer ve sprše.
„Jsem
nevinej.“
„Jo, to
tady říkaj všichni.“
Vezmu
jim kufr a jdeme spolu vybalovat věci, které si přivezly. Některé děti se na to
vybalování moc netváří, protože očekávají, že by další letní prázdniny mohly
být zas tak někdy na podzim. Když mají děti vybaleno a jsou převlečené do „vězeňského“,
jdeme společně naplánovat program. Na konci rozhovoru je pochválím, jak se už
krásně naučily vyslovovat „coca-cola a televize“.
„Nezlob,
nebo půjdeš na díru!“
„No, v relaxační
místnosti jsem nebyl už dlouho.“
Většina
dětí trávila prázdniny u televize, protože jsou tak hodné, tedy sedí na místě a
nevydávají žádné zvuky. Takže se po skončení prázdnin soustředíme, aby měly
každý den nějaký pohyb. Při podobných aktivitách občas dojde ke vzpouře, která
bývá zažehnána bonbóny.
Někdy
se snaží zajistiti si různé výhody jako je například dort nebo pohádka navíc. Vyhrožování,
napadání či podplácení je ostatně běžná věc, s jakou se personál setkává.
„Mám
peníze.“
„Vrať
je zpátky do Dostihů a sázek!“
Děti tu
jsou víc než doma, takže se celkem logicky každý pátek těší na přerušení
trestu. Nejde ani tak o odměnu jako o skutečnost, že máme zavřeno. Je to ale
jen otázka času, kdy natolik dospějí, respektive jejich rodiče natolik zestárnou,
že přijdou i o tuhle formu odměny.
Proto
je mojí prací i neustálé hledání důvodů, díky kterým jim domov sice nedokážu
nahradit, ale ukážu jim, že existují i jiná místa k životu, kde se v některých
případech dá platit i penězi ze stolní hry.
Když se
mé děti narodily, byly odsouzeny k nepodmíněnému trestu. Autismus
nevyléčíte. Trest by měl být vždy přiměřený k charakteru spáchaného
trestného činu. Když se podívám na své děti, vidím justiční omyl.
