22. 10. 2016

Autismus & trsátko

   V čem spočívá má práce s autisty?
   Autismus je odvozen z řeckého slova autos – sám. Tomu odpovídá i obraz na dětském hřišti. Na každém konci houpačky sedí jedno z mých dětí. Polovina dětí visí díky své nízké váze ve vzduchu. Mám tedy dost času na to, abych jim připravil svačinu. Když je svačina hotová, těžší děti se ke mně rozběhnou, ti lehčí nejdříve spadnou a pak se rozběhnou také.

   Nabízím dětem k svačině jablko a sušenky. Mé děti se narodily s představou, že se jablko k těm sušenkám nehodí, takže ho nebudou. Dokonce ho začnou nabízet jiným dětem na hřišti. Takhle jsem si integraci zrovna nepředstavoval…  
   V čem spočívá má práce s autisty? Nepřestávat se ptát.
   A tak se dětí ptám, jak by si to odpoledne představovaly ony. Jsou ticho. Přitom vaším nejdůležitějším úkolem je znát, co si přejí. Po chvilce se přestávají bát a začnou mi dokonce i popisovat, jakým autobusem se na jejich vysněné místo dostaneme. Jablka hodíme kachnám (sušenky si necháme) a jdeme hledat naději na autobusovou zastávku. Jedeme do hudebnin.
   Fotíme se s různými hudebními nástroji, jednu lacinou kytaru si můžeme i vyzkoušet. Ale podle dětí dělá malej kravál, takže kytaru doprovázej i svým zpěvem. Abych aspoň nějak vykompenzoval celej ten rámus, snažím se tvářit, že to tady chci všechno koupit. Tenhle můj výraz mi věří akorát děti. Při odchodu si odnášejí trsátko zdarma, kterým mi po chvíli začnou hrát na nervy.
   V čem spočívá má práce s autisty? Dostat se pod polštář.
   Večer si všimnu, že jedno z dětí má pod polštářem obal od čokolády a to trsátko. A přesně tam patří – mezi věci, se kterými chceme usínat a probouzet se.
   Přemýšlím, co mám pod polštářem já a co by tam mělo být. Možná postačí, když se mi občas v životě objeví člověk, který se tam aspoň podívá. Vyhodí prázdný obal od čokolády a vloží tam zase něco jiného.
   V čem spočívá má práce s autisty?
   Dávat naději rodičům, že to může být někdy i lepší nebo minimálně stejné, dávat naději dětem, že občas zažijou i dny, které si budou dávat pod polštář, a dávat naději i sobě, že když to všechno nezvládnu, svět se nezboří.